Když někomu řeknete, že se stěhujete z Prahy na vesnici, dostane se vám tří různých reakcí. Jedni vám to přejí, další se diví a třetí vám to rozmlouvají. My jsme se ale rozhodli do toho jít se všemi klady a zápory, které to má. Hlavním důvodem proč to udělat co nejdřív je samozřejmě náš syn, který tam doufám bude spokojený a alespoň do puberty ocení přírodu a dobrodružství za každým rohem. Ve vesnici, kam se stěhujeme je i několik trvale žijících rodin s dětmi, takže ani o kamarády nebude mít snad nouzi.

Ráda bych ale v tomto článku popsala své obavy a naopak to, na co těším tak nějak celkově. Schválně to píši ještě předtím, než se opravdu odstěhujeme, protože se k tomu třeba po roce vrátím a sepíšu zhodnocení, jak je to ve skutečnosti. Také teď nejsem ničím ovlivněná a kontrast toho, co jsem si myslela a jak to opravdu funguje tím může být zajímavější.

Klid

Jako jednu z největších výhod vidím to, že nás čeká klid. Večer si sednout na zahradu, tak jako to děláme nyní na balkoně v paneláku, akorát budeme koukat do zelena, ne na policejní stanici a sousedům v okolních panelácích do oken. Neslyšet, jak se sousedi hádají a že zrovna někdo o tři patra výš spláchnul na záchodě. Za pět minut být v lese, dojít si na houby, borůvky, s malým pozorovat přírodu.

Vlastní zahrada

Zahrada je pro mě velká výzva. Vždycky jsem byla nadšená z toho, když mi nějaký majitel zahrady při odchodu z návštěvy naložil igelitku rajčat, cuket, okurek a paprik, protože „my už to nemůžeme ani vidět, máme toho moc“. Nikdy jsem nic nepěstovala s velkým úspěchem, jsem schopná zabít i kaktus. Takže skleník a záhon bude pro mě pravděpodobně taková druhá maturita. Za 4 roky si povíme.

Obavu mám také samozřejmě z péče o zeleň jako takovou. Naše budoucí zahrada má 1500 m² (celý pozemek 1800 m²) a všechno posekat, sklidit, zastříhat, zalít a vůbec nenechat zdivočet zabere času na poloviční úvazek.

Zima

Náhoda tomu chtěla, že se stěhujeme v září, takže nás velmi brzy čeká zima a všechny komplikace, které to obnáší. Kromě toho, že nestihneme opravit vše, co bychom potřebovali, je také velkou otázkou zda se nějaký problém na domě neobjeví v průběhu zimy.

Jsem zvědavá jak zvládneme v noci přikládat nebo se ráno budit do zmrzlého baráku, jak budu několikrát denně chodit do dřevníku pro dříví, jak po čištění kamen to bude doma vypadat jak v uhelném dole nebo třeba kdy nás někdo vysvobodí až napadne sníh. Hodně se ale těším na to, že budu vařit a péct v kachlových kamnech a večer sedět a koukat do hypnotizujícího ohně.

Starost o dům

Kapitola sama o sobě. V paneláku toho vlastně moc neřešíte a pokud ano, zavoláte si opraváře, který s trochou štěstí bydlí ve vedlejším baráku. I stav domu a opravy kolem něj jdou mimo vás, prostě měsíčně platíte do fondu oprav a starají se jiní. Tady to bude jiná pohádka. Co si neuděláte, to nemáte. Kromě běžných oprav nás čeká několik věcí k rekonstrukci, takže o zábavu máme na dlouho postaráno. A o nervy taky.

Úklid

Nadávám, že se mi nechce uklízet sedmdesátimetrový byt, proto se stěhujeme do domu o obytné ploše 180 m². Vidím to tak, že v pondělí začnu uklízet na jedné straně domu a v neděli budu mít hotovo. Hluboce přemýšlím, ale k tomuto bodu pozitivní věc nenacházím.

Nákupy a vaření

Do kamenného krámu momentálně jdu v nejvyšší nouzi, protože objednávám nákup do domu. Ráno si vzpomenu, že něco chci uvařit k večeři nebo mi prostě něco chybí, tak si to naťukám na telefonu a za dvě hodiny to mám. Nepřekvapivě jsme si vybrali lokalitu, kam žádné on-line potraviny nerozváží, čeká mě tedy naučit se myslet dopředu, plánovat, jezdit pravidelně nakupovat a pořídit alespoň základní zásobu běžně používaných věcí. Spoléhám na lednici, mrazák, sklep a v budoucnu snad i na vlastní zahradu.

Doktoři

Mám nastudovaný dojezd záchranky, nejbližší nemocnici, pohotovost, lékaře a sepsaný seznam čím vším vybavím domácí lékárnu. Je to bod, kterého se asi bojím nejvíce, hlavně kvůli malému. Třeba v situaci kdy nebude auto u baráku nebo napadne sníh a nikam se nedostaneme než to odházíme.

Na druhou stranu má syn atopický ekzém a dispozice k alergiím, takže věřím v to, že i když bude potřeba více uklízet a kvůli kamnům hlídat vlhkost vzduchu, pobyt „venku“ mu prospěje a ve výsledku na tom bude lépe.

Sociální vyžití

Veškeré akce a večerní hospody je potřeba lépe plánovat a většinou si je užít bez alkoholu. Naše rodiny jsou také na větší dojezd. Věřím ale tomu, že se nám podaří seznámit s některými sousedy a třeba se dočkám té své idealistické představy, že se budeme navštěvovat, nebo až Jirka přijede domů a my nikde, napíšu mu „jsem nahoře u Maru, dorazím za hodinu“. Pořád totiž věřím tomu, že na vesnici k sobě lidi mají blíž a ty vztahy alespoň základně fungují.

Finance

Hypotéka nižší, měsíční náklady nižší. Celkově měsíčně ušetříme cca 20 tisíc, což není málo. Oproti tomu navíc potřebujeme auto, topení na zimu a nesčetně plánovaných i nečekaných oprav.

Práce

Denní dojezd do Prahy za prací je možný, ale vyčerpávající. Je tedy v plánu práce z domova a do Prahy jen párkrát v týdnu. Sama jsem zvědavá, jak to půjde.

Prtě Chomátě

Již jsem zmiňovala, že syn je pro nás jeden z největších důvodu, proč se stěhujeme. Oba si pamatujeme bydlení v baráku a chceme mu to předat. Chceme mu dopřát přírodu a dobrodružství. I za cenu toho, že to nebude vždy jednoduché a růžové ani pro nás, ani pro něj, a že to bude znamenat mnoho kompromisů. Dětství v přírodě je ale podle nás nedocenitelné. A i když to dnes nefunguje už tak jako pamatujeme my, pořád si představuji, jak budu věčně po večerech zašívat jeho roztrhané kalhoty a jak mi bude nadšeně vyprávět, kam s klukama od sousedů dneska vylezli a co objevili.

Sečteno a podtrženo, jsme si vědomi negativ a komplikací, víme, že to bude náročné a ne vždy jednoduché, ale také jsme přesvědčeni o tom, že nás čekají krásné chvíle, nedocenitelné zážitky, naplno prožité relaxace, pestré výlety, nové zkušenosti a hlavně, že se nám tam všem třem bude spolu krásně žít. Protože spolu se budeme mít dobře všude.

Martina

Martina „Kotrmelína“ se stará o oba Jirky, ráda fotí a skvěle peče i vaří. Jsme tři, mrkněte na nás.

Komentáře

  1. Lukáši, díky moc 🙂 střet s realitou samozřejmě očekáváme, tak snad to nebude ako v Kysuciach!

  2. Držím palce, mám za sebou podobnou zkušenost, i když přece jen jsme skončili v menší pustině (už k nám zaváží Košík!) a s trochu vyšším komfortem (i když se novostavba těžce nepovedla). Všechny očekávané radosti i obavy považuju za zcela oprávněné, radosti rozhodně převažují. A ta zahrada, les, děti celý den venku a docela soběstačné, to je k nedocenění i zpětně. Akorát si troufnu tipnout, že s jedním autem si moc dlouho nevystačíte. 😉

  3. Pixy, moc gratuluju ke Košíku! Jsi pro mně inspirací, že i v pustině se dá žít 🙂 Starosti a strasti jsou i v Praze, ale samozřejmě tam na ně budeme trochu víc sami. Jinak právě počítáme s tím, že si užijeme mnohem víc přírody i práce venku a bude nám to všem ku prospěchu. Auto zatím bude jedno, ale s dalším samozřejmě počítáme, to se nedá asi nic dělat.

  4. Pěkné. Z těch výhod bych se určitě těšil na tmu 🙂

Komentovat článek

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *