Během tří dnů dost pršelo a poslední den a noc v jednom kuse, proto jsem v sedm ráno vyrazil do lesa omrknout, co tam vyrostlo. Několik dalších dnů totiž nebudu doma a výpravu za houbama mohu zopakovat až v sobotu. Holínky se mi dost vyplatily, ale kalhoty jsem měl mokré i tak.
V noci z 11. na 12. srpna se nám rozzářila obloha a rozehřměly okolní lesy. Na takovou bouřku si nepamatuju! A povedla se mi asi nejlepší fotka blesku na jednu expozici.
Skleník, sprcha, opěrné zídky, dlažba, cestičky a výkopy — tohle všechno zapříčinila jednoduchá věta mojí Martiny: „Na zahradu potřebujeme skleník.“ Jasně, potřebujeme ho, život na venkově předpokládá, že budeme využívat záhony, které máme na zahradě.
Parta sousedů uspořádala tuto sobotu v 30°C vedru dětský den pod názvem „Divoký západ na ranči Bílá skála“ — a protože máme s Martinou jmenovaný ranč přes cestu, rádi jsme pomohli při organizaci téhle krásné akce.
Předělat kuchyň jsme se rozhodli prakticky ještě před nastěhováním. Je to takové srdce domu, společně se tam scházíme, snídáme, obědváme, večeříme a večer popíjíme. Já tam navíc díky své zálibě ve vaření a pečení trávím poměrně dost času. Na začátku jsme si to představovali poměrně jednoduše, ale asi tušíte jak je to se starým domem.
Kdy jindy vydat článek o Vánocích než teď, kdy to vypadá, že jaro se blíží. S tímhle článkem jsem schválně čekala až na začátek roku, protože psát o Vánocích v době Vánoc není žádná zábava, ale že to tedy vydám až začátkem dubna jsem úplně neplánovala.
Naše prtě přes zimu dostatečně natrénovalo chození a proto, jak počasí dovolí, vyrážíme na procházky po okolí.
Mám velkou radost, že mám téměř v dokonalém stavu svoji pracovní zašívárnu — místo, kde se dá kouřit dýmka, popíjet dobrý rum, sedět u dubového stolu a pracovat.
Za poslední dva dny napadlo asi 40 cm sněhu a asi to moc dlouho nevydrží, proto jsem dnes ráno vyrazil s foťákem na procházku a odpoledne jsme s prtětem vyrazili do vesnice s novými sáněmi. Pořídili jsme mu totiž klasické bukové sáně se zahnutými sanicemi. Byl nadšenej!
Dnes ráno nám na vsi napadlo mnoho sněhu. Skoro nejvíc, co si pamětníci pamatují za poslední zimy. Fakt. Protože jsem měl dost informací o okolní nesjízdnosti silnic, odložil jsem cestu za klienty do Prahy na zítřek a před snídaní se šel projít s fotoaparátem.