Stěhování byla část, na kterou jsem se osobně dost těšila. Protože po tom všem čekání, váhání a obíhání bank to byla konečně ta „finální“ část, kdy se konečně něco začalo dít. Vzhledem k tomu, že se všechno neskutečně protahovalo a zdržovalo, od data podpisu smlouvy do termínu fyzického přestěhovaní nám nakonec vyšly jen tři týdny. Zdánlivě hodně času, ale zdání klame, jak jinak. Velké díky ale patří bývalým majitelům, že nám dům zpřístupnili ještě předtím, než jsme byli faktickými majiteli, protože jinak bychom naopak museli na nějakou dobu hledat alternativní bydlení.

Dům jsme kupovali prakticky plně vybavený. Nábytek, věci ve skříních, koberce, plná dílna. Předběžný plán byl takový, že si dům sami vyklidíme, vymalujeme, opravíme a natřeme podlahu v obýváku, uděláme kamna s výměníkem v obýváku a před zimou pak zapojíme plyn do celého domu. No. Dovolte, abych se tomu zpětně zasmála. Během pár dní jsme zjistili realitu a přehodnotili naše časové možnosti a plány přizpůsobili realitě.

První zjištění bylo, že není reálné plyn zapojit ještě letos. Papírování, práce a vůbec všechno to, čemu ani nechci rozumět bude trvat cca půl roku. Topenář navíc na místě zhodnotil, jak a co se musí udělat, takže se podle mě můžete časem těšit na celý článek, kterého se jistě rád ujme Jirka. Výsledek toho všeho ale byl, že kamna jsme koupili bez výměníku a letošní zimu tedy přečkáme pouze s kachlovými kamny v kuchyni (přesahujícími i do vedlejší místnosti), kamny v obýváku a nahoře bez topení, pouze u malého v pokoji s přímotopem. Pokud bude velká zima, že nahoře nebudeme moci být, budeme spát v obýváku na rozkládacím gauči. Přejte nám tedy mírnou zimu.

Jako další nám po podrobném prozkoumání domu došlo, že pokud si vše vyklidíme sami, zabere nám to hodně času, sil a náklady na kontejner a odvoz všeho nás vyjde finančně skoro stejně jako když si najmeme firmu, která to udělá komplet. Bylo to nakonec skvělé rozhodnutí. Přijel pán, prošel celý dům, já mu označila co vyhodit a co nechat, dostal klíče od domu a za tři dny nám poslal fotografie prázdného, uklizeného domu. Pokud někdy v okolí Plzně budete potřebovat něco podobného, volejte jedině pana Krále. Dělá i rekonstrukce a různé další práce.

Spolu s fotografiemi, které nám tehdy pan Král poslal po vyklizení přišel další šok. Předchozí majitelé měli podlahy dle jejich slov opravené. Jenže po sundání koberců se přišlo na to, že opravili jen to, co bylo vidět. Pod koberci nebo nábytkem nebylo opravené nebo natřené nic. Během druhého týdne tedy Jirka s taťkovou pomocí a radou přebrousil nakonec všechny podlahy v domě a natřel, takže já po příchodu zůstala jen s otevřenou pusou zírat a kochám se doteď. Nevěřila jsem tomu, že se to stihne a byla připravená na opravy v průběhu po nastěhovaní.

Vymalování. Chtěli jsme to zvládnout sami, kvůli penězům a tomu, že jde o starý dům, kde by bylo nejlepší všechno oškrábat a znovu vyštukovat. Jenže nebyl čas, takže nám pan Král nakonec pomohl sehnat malíře, který měl čas, protože do stěhování zbýval týden. Začínal s tím, že to asi nestihne včas a že tedy něco pak budeme muset dodělat sami po nastěhování. Ale znovu překvapení — stihl to. Není to dokonalé, ale stěhovali jsme se do čistého a vymalovaného domu, kde Jirka pak už jen opravil pár míst. A dokonce jsme stihli za pomoci místního kominíka nainstalovat litinová krbová kamna do obýváku, vyčistit pec a komíny.

Mezitím, co všechno tohle probíhalo v Mítově, já v Praze balila celý byt. Stěhovala jsem se za život již víckrát, ale stěhovat kompletní 3+1 mi dalo hodně zabrat. Navíc s prtětem, které leze, obchází nábytek a věci z krabic spíš rád vyndavá, než aby mi pomáhal. Ale dali jsme to. 58 plných krabic a k tomu několik kusů nábytku a papírových tašek. Samotné stěhování byl trochu kulový blesk. Jirka mě a Chomátě přivezl den předem do prázdného domu a v den D korigoval stěhováky v Praze, zatímco já na ně čekala v Mítově. Firma Odnesto, kterou jsem si vybrala mě stěhovala vždy a byli opět nepřekonatelní. Měli jsme domluvený systém, kdy každá krabice byla označena barvou dle toho, do jaké místnosti patří, takže pak na místě mi vše nanosili tam, kde jsem pak vybalovala. Geniální.

Řeknu vám, v momentě, kdy odjeli jsem zažila mírný šok. Všechny místnosti přeplněné a v chaosu. Kvůli malému bylo potřeba vše alespoň nějak zkultůrnit co nejrychleji. Byl nervózní, neměl pořádně kde si v klidu hrát a my už konečně po tom všem chtěli co nejdříve alespoň normálně fungovat. Jeli jsme tedy tři dny na maximum a se vzájemnou pomocí a pomocí našich rodičů jsme ty nejhlavnější místnosti zabydleli. Byla to fuška, ale také velká odměna. Je to tu krásné! A každým dnem krásnější.

Fotky v článku jsou tentokrát pouze z mobilu, nehledejte tedy kvalitu. Od doby jejich pořízení jsme také dodělali další stovku věcí, ale další miliarda nás jich ještě čeká. Protože v baráku není nikdy nic hotové, hlavně v takovém, který je přes 100 let starý. O budoucí články je tedy na dlouho postaráno, nemusíte se bát.

Martina

Martina „Kotrmelína“ se stará o oba Jirky, ráda fotí a skvěle peče i vaří. Jsme tři, mrkněte na nás.

Komentáře

  1. Marťo, čtu první článek o vašem novém hnízdě a už se těším na další :-). Máte to tam krásné a věřím, že každým dnem ještě krásnější. Tak hezké zabydlování.

  2. Ahoj, teda musím říct, že nesmírně obdivuji odvahu a odhodlání, s kterým jste se do toho vrhli. Současně cítím stud, že my si s dětmi nejsme schopni za 3 roky ani zorganizovat vymalování obýváku 😀 Přeji ať Vám zápal vydrží, už teď to vypadá moc dobře.

Komentovat článek

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *