Když jsme se na byli prvně podívat na tento dům, nesporná výhoda kuchyně byla jasná — krásná kachlová kamna, která mají plotnu, dvě pece a navíc pokračují ještě do vedlejšího pokoje. Mě osobně na první pohled naprosto uchvátila. Představa, jak na tom vařím a peču byla neskutečná. Po druhém pohledu do kuchyně a mírném vystřízlivění mi ale došlo, jaká výzva to vlastně bude.

Jak již bylo několikrát řečeno, původní majitelé dům využívali pouze na víkendy v létě. Tomu odpovídá i stav a zařízení kuchyně. Do kuchyně totiž není zavedena teplá voda, takže hrnec s vodou na plotně je zde samozřejmostí, je tu poměrně málo úložného prostoru, velmi skromná světla, pomálu zásuvek a na vaření tady kromě kachlových kamen je pouze jednoplotýnkový vařič do zásuvky. Na letní víkendy dostačující, na trvalé bydlení je to poněkud dobrodružství.

První věc, kterou jsem akutně řešila, byl úložný prostor. Už v Praze jsem při balení nemilosrdně vytřídila několik věcí, které používám velmi málo nebo nikdy. Kuchyň tady byla jako zbytek domu plně vybavená a kromě několika zbytečných věcí zde byla i spousta litinových hrnců a smaltovaného nádobí, které prostě na kachlová kamna patří. Většina nerezových a teflonových věcí tedy šla pryč. Na místě jsem zjistila, že hraní tetris v dětství se vyplatilo, protože naskládání několika věcí do sebe je zde aktuálně nutnost. Ve špajzu se vyznám jenom asi jen já a mám ho seřazený ve třech řadách za sebou. Jako bonus se do něj dostanu jen pokud nikdo nesedí u stolu.

To u vaření a pečení si užiji ještě více zábavy. Kdo mě trochu zná, tak ví, že ráda vařím a peču. Prakticky všechno a pořád. Pustila jsem se tedy do toho po hlavě a postupně zkoušela dělat svá nejčastější jídla, která mám natrénovaná. Vaření i pečení v kachlových kamnech má ale jednu velkou záludnost, a tou je teplota. Udržovat stálou teplotu chce trochu cviku a získat ho mi trvalo asi měsíc a půl. Záleží na tom, jak velké polínko tam dáte, jak často, jak máte předtím rozpáleno a jakým dřevem přikládáte. První týdny jsem vařila a pekla „od oka“, pak jsem si pořídila teploměr do trouby, což znamenalo značný posun a ulehčení. Celkově ale až teď, po pečení cukroví můžu prohlásit, že už s tím umím a udržet konstantní teplotu není takový problém. Nakonec jsem se dopracovala k tomu, že ten jednoplotýnkový vařič využívám jen když dělám ztracená vejce, protože si tam pohodlně udržuji teplotu bez teploměru na stále stejné hodnotě. A to je pro mě osobní úspěch.

U vaření jako takového bych si dovolila ještě pár slov. Ono totiž odstěhovat se z Prahy, kde jste zvyklí na potraviny na každém rohu, večerky a obchody, které vám nákup přivezou za 90 minut od objednání je také výzva. Do kamenné prodejny jsem prakticky nechodila, objednávala jsem online jednou za dva dny, dost často jsme chodili do restaurace nebo si jídlo rovnou objednali. Tady mám nejbližší potraviny 2 km daleko a to ještě otevřené poskrovnu a jídlo nebo potraviny sem nerozváží vůbec nikdo. Vzhledem k tomu, že mě vaření baví a že Jirka pracuje většinu dní v týdnu z domu, kromě snídaně to máme dvě teplá jídla denně plus nějaký kulinářský zážitek pro naše malé Chomátě. Ano, někdy není čas nebo nálada, tak máme i namazaný chleba s paštikou (to platí pro nás, Chomátě se má vždycky dobře), ale většinou se ta dvě jídla snažím uvařit, takže zásoby, dobře rozmyšlený jídelníček a velký mrazák je tady jediná šance.

Jezdíme tedy na větší nákupy, buď já nebo Jirka, cca jednou za 10 dní. Pravidelněji nakupujeme vejce, chleba a nějaké adhoc věci. Jezdím do Kauflandu v Rokycanech, což je cca 25 minut cesty autem a řeknu vám, bezpečně se s ostatními ženami ve stejném rozpoložení poznáváme. Neomylně jezdíme uličkami mezi zbožím, máme naučené co kde je, plné košíky, jsme vyzbrojeni trpělivostí, rády, že jsme chvíli sami a nákup skládáme z vozíku rovnou do přepravek, které máme připravené v kufru auta. A víte co? Mě tohle celé vlastně baví, i když to pro mě dřív znělo děsivě. Mám doma vše, co bych mohla potřebovat v přiměřených zásobách a baví mě, když Jirkové přinesou nečekaně nasbíraný koš hub a já z toho neplánovaně něco vymyslím. Nebo má někdo na něco chuť a já nemusím říct „nojo, ale nemáme tohle nebo tamto“. Jako další výhoda budiž také to, že za jídlo šly měsíční účty pochopitelně dolů. Nakupuje se ve větším, s rozmyslem a tak, aby se nic nevyhazovalo, protože se to nestihlo spotřebovat.

Závěrem bych ráda řekla, že další článek k tomuto tématu bude následovat pravděpodobně na jaře, protože aktuálně je nová kuchyň ve výrobě u místního truhláře. Bude dřevěná, bude více skříněk, bude krásná a bude dle našich představ. A bude i sporák a teplá voda! V létě si vaření a pečení v kachlových kamnech sice už představit umím, ale spotřeba dřeva by byla enormní a v teplých měsících i trochu zbytečná. Takže budu zatápět jen pro zábavu, když mi to bude chybět. Což se obávám bude často, ale uvidíme…

PS: fotky jsou jen z mobilu, za což mě Jirka asi vykostí, ale něco mu uvařím a snad mi to odpustí.

Martina

Martina „Kotrmelína“ se stará o oba Jirky, ráda fotí a skvěle peče i vaří. Jsme tři, mrkněte na nás.

Komentovat článek

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *