Je vcelku zajímavé sledovat, jak se v průběhu půl roku proměnily požadavky na náš vysněný dům, který jsme hledali a nakonec našli, na relitních serverech. Nejprve jsme hledali dům přeci jen blíže ku Praze, v místě obdařeném občanskou vybaveností, širším společenství sousedů a s jistým historickým nádechem. Takové domy jistě na prodej jsou, ale je jich málo, je o ně velký zájem a jsou v cukuletu pryč. Slevili jsme tudíž z některých požadavků a začali se rozhlížet po realitách dále od Prahy, zvětšovali jsme minimálně požadovanou plochu zahrady a další parametry. Málem jsme si tedy koupili zrekonstruovanou historickou památku, roubený statek a měli vážný zájem o několik podobných domů.

Jednou mi někdo řekl, že si nekupuji dům, ale místo, kde dům stojí, protože dům se dá předělat, ale místo se změnit nedá. Myslím si, že tohle zcela vysvětluje, proč jsme si koupili dům na konci Brd v Mítově. Tím nijak nehaním dům samotný, je na něm ale pár chyb, pro které bych jej dříve zamítl, ale místo kde stojí žádné chyby nemá. Mítov je totiž vesnická památková zóna (bacha PDF), obsahuje několik památkově chráněných domů a i když náš dům památkově chráněn není, je nutné zásadnější úpravy konsultovat s památkáři. Dnes se ale podívejme na zoubek našemu domu.

Náš dům místní přezdívají „vila rady Špringra“ — snad to píši správně — prý váženého státního úředníka až z Prahy, který si nechal dům postavit někdy kolem roku 1910 v horní části svažité zahrady, kde prudší část rozděluje zahradu na část před a s domem, svah a dole na rovinku s kopanou studní na užitkovou vodu i spodním vjezdem na zahradu. Dům má novou střechu malými polovalbičkami, nová dřevěná okna, staré okapy, dřevěné podlahy, místy mokré zdi, novodobou funkční pec a krásnou verandu. A pozemek 1800 m². Majitelé dům využívali jako chalupu mimo zimu, to je pro nás trochu nevýhoda — sami musíme zjistit, jak se dům chová v zimě.

Zadní část domu je typicky venkovsky holá, dříve zřejmě zahrada dosahovala až k domu, ale kvůli odvodu vlhkosti byla odkopána.

Nedávno zbudovaný přístřešek na auto a dílna, která nás notně potrápila při žádosti o hypotéku, protože jde o černou stavbu z osmdesátých let.

Před vchodem stojí skvělá veranda chránící vchod před deštěm a větrem. Když je teplo, tak se odsud nehneme.

Na konci domu se začíná zahrada více svažovat. V levé části jsou záhonky a časem přibude skleník a další úpravy.

Majitelé byli pořádkumilovní lidé a oceňuji, že dům a jeho okolí je čisté a uklizené. Neznamená to však, že se mi nemohou nelíbit některé úpravy, které kolem domu či v domě udělali. Třeba krb a úprava jeho okolí se k domu nehodí a budeme s tím někdy chtít něco udělat. Tedy až nebudou důležitější úkoly.

Z okna se ráno s prtětem díváme na vycházející slunce, které mu svítí až do postýlky a večer na červánky nebo vycházející měsíc.

Spodní rovná část zahrady s vjezdem a vzrostlými javory na hranici pozemku. Pod námi jsou dva sousedé a pasou se tam ovce.

Příště bychom rádi zveřejnili několik fotek interiéru před a po našich úpravách, na které jsme měli jen čtrnáct dní. A vlastně i něco o stěhování samotném.