Dnes ráno nám na vsi napadlo mnoho sněhu. Skoro nejvíc, co si pamětníci pamatují za poslední zimy. Fakt. Protože jsem měl dost informací o okolní nesjízdnosti silnic, odložil jsem cestu za klienty do Prahy na zítřek a před snídaní se šel projít s fotoaparátem.
Hned po tom, co jsme koupili náš dům, jsme se rozhodli, že nebudeme letošní zimu topit ve stávajícím kotli na tuhá paliva a vytápět dům ústředním topením.
Když jsme se na byli prvně podívat na tento dům, nesporná výhoda kuchyně byla jasná — krásná kachlová kamna, která mají plotnu, dvě pece a navíc pokračují ještě do vedlejšího pokoje. Mě osobně na první pohled naprosto uchvátila. Představa, jak na tom vařím a peču byla neskutečná.
Věděl jsem, že sníh, co napadl v pátek do konce víkendu nevydrží a vyrazil jsem místo snídaně na procházku s foťákem kolem okolních chalup. Málem jsem to nestihl. Sníh už byl na ústupu, jemně poprchávalo, ale ještě jsem tu zimní náladu úplně neprošvihl.
Dnes bych rád pouze zaznamenal, že jsme úspěšně přečkali první větší sněhovou nadílku a pořádný vítr k tomu. Sníh se sypal celé dopoledne a vítr nám stihl udělat první závěje na zápraží. Už si trochu lépe umíme představit, jaké to tu bude v zimě.
Když už se přestěhujete na vesnici a máte přes cestu CHKO Brdy, tak byste asi taky měli občas vyrazit do lesa, že ano.
Stěhování byla část, na kterou jsem se osobně dost těšila. Protože po tom všem čekání, váhání a obíhání bank to byla konečně ta „finální“ část, kdy se konečně něco začalo dít. Vzhledem k tomu, že se všechno neskutečně protahovalo a zdržovalo, od data podpisu smlouvy do termínu fyzického přestěhovaní nám nakonec vyšly jen tři týdny.
Je vcelku zajímavé sledovat, jak se v průběhu půl roku proměnily požadavky na náš vysněný dům, který jsme hledali a nakonec našli, na relitních serverech. Nejprve jsme hledali dům přeci jen blíže ku Praze, v místě obdařeném občanskou vybaveností, širším společenství sousedů a s jistým historickým nádechem.
Když někomu řeknete, že se stěhujete z Prahy na vesnici, dostane se vám tří různých reakcí. Jedni vám to přejí, další se diví a třetí vám to rozmlouvají. My jsme se ale rozhodli do toho jít se všemi klady a zápory, které to má.
Nevím už přesně, kdy jsme s Kotrmelínou, jak se trefně přezdívá mojí drahé Martině, dospěli k rozhodnutí se přestěhovat. Asi to bylo někdy na přelomu 2017–2018, kdy jsme si užívali prvních měsíců života našeho prtěte. Já jsem v tu dobu bilancoval svůj pracovní rok vzhůru nohama 2017 a plánoval, jak budu podnikat na volné noze dál.